Test: mechanické řazení Sram Eagle 90 Transmission - tvůj jasný favorit, když nechceš elektriku

Autor: Keli, vydáno: 15.9.2025

Už poměrně dlouho mám na svém kole mechanický Transmission, nový pohon od SRAMu. Konkrétně se jedná o model Eagle 90 Transmission. A po půl roce používání jsem z ní snad ještě nadšenější než na začátku. Proč? Čím mě nadchla? Zde jsou mé zkušenosti.

Elektriku? Ne, díky!

SRAM měl mechanický Transmission uvést na trh už v roce 2024, ale okolnosti uvedení protáhly termín o skoro rok. Když jsem se loni dozvěděl, že se zveřejnění odkládá, byl jsem hodně zklamaný. Proč? Protože nejsem fanouškem elektronického řazení. Platilo to jak pro klasické verze, tak pro SRAM Transmission. Když budu zcela upřímný, moje "fanouškovství" elektriky s příchodem Transmissionu ještě kleslo. Důvodem je především pomalost při přeřazování dolů - přehodit z nejlehčího na nejtěžší pastorek to trvalo snad týden. Dobře, týden ne, ale šest sekund je prostě moc. Další příčinou mé nelibosti byla nepředvídatelnost zařazení. Někdy se převod změnil okamžitě, jindy až po chvíli. Slovo "chvíle" pokaždé znamenalo jiný časový interval. Na tohle jsem si dlouho nemohl zvyknout, nemohl a vlastně ani nechtěl. S tím souvisí i nulová zpětná vazba při řazení elektronickými tlačítky. Počáteční očekávané chování - kliknu a hned řadím - se prostě nedostavilo.

Dalším důvodem proč elektriku nechci je spolehlivost, v mém okolí se vyskytlo dost případů, kdy elektrika přestala spolupracovat, ať již šlo o špatné kontakty u baterie nebo ztrátu spojení páček a šaltru.

A to ani nemluvím o ergonomii řadicích tlačítek SRAM AXS Pods. Nejsem jediný, kdo s nimi nemá "kompatibilní" palec. Zatím se mi nepodařilo najít pozici, o které bych s čistým svědomím řekl, že mi vyhovuje. To samé platí i o předchozích generacích ovládání. Moje ruce chtějí klasický tvar a klasické ovládání, na které jsem zvyklý posledních pětadvacet let.

Balzám pro palec staromilců

Moje ruce chtějí, moje ruce dostaly. Řadicí páčka mechanického Transmissionu je balzám pro palec nás staromilců. Žádné zvykání, žádné přeučování. Hned od začátku jsem se cítil jako doma, za což okamžitě připisuji plusové body. Malinkou část z nich vzápětí odepisuji za omezenou možnost nastavení. Vlastně lze nastavit jen boční vzdálenost od gripu - dvě pozice, blíž nebo dál. Nic víc. Jako zásadní problém to ale nevnímám, ergonomie páček mi i tak vyhovuje.

Přehazovačka umí řadit na jedno zmáčknutí páčkou o dva převody na lehčí, druhou páčkou lze shodit pouze o jeden převod. Obával jsem se, že především přeřazování na lehčí (na větší) jen o dva pastorky bude limitující, ale vlastně jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych si řekl, že potřebuji víc. Tohle mě překvapilo. Řazení dolů pouze o jeden pastorek je sramácká klasika. Ocenil bych jich víc, ale za ta léta jsem si na "klikání" zvykl.

Mačkej raději víc nebo ...

Ze začátku se mi při řazení na větší kolečko, o jeden převod, stávalo, že jsem páčku nedomáčkl. Nedomáčknutí je způsobeno dlouhým krokem páčky; páčka, respektive přehazovačka, má opravdu dlouhý "cable pull". Občas jsem páčku zmáčkl jen "napůl" - páčka sice cvakla, ale řetěz nechtěl na vyšší pastorek skočit hned. "Hned" znamená na jednom ze 44 řadících bodů kazety. Chtělo to jen trochu víc předepnout lanko a problém se výrazně eliminoval. Prodleva mezi cvaknutím se stále objevuje, záleží na mnoha okolnostech, na kadenci šlapání, na zařazením převodu a také na síle šlapání.
Přijde mi, že u mechaniky je větší síla šlapání při řazení ještě větší výhodou než u elektrického Eagle Transmission. Prostě, čím víc, za to bereš, tím lépe hazka řadí. Často dokonce i v plné zátěži téměř neslyšně, někdy ale řetěz zuby na pastorcích počítá dost nahlas. 

Po čase jsem vychytal lepší způsob mačkání páčky - nemačkám na místě k tomu určeném na zvětšené ploše, ale blíže k čepu páčky. Je sice vyžadována o trochu větší síla (logicky menší páka vyžaduje větší sílu), ale menší pohyb palcem mi za to stojí.

Eagle 90 Transmission se dá směle přirovnat ke klasickému mechanickému řazení Shimano XT, v této souvislosti se nelze nezmínit o nutné síle k přeřazení, u XT je mají páčky dost velký odpor, který je potřeba pro aktivování. U Sramu je potřeba mnohem menší síla ke zmáčkutí. U Eagle mačkám menší silou, ale musím udělat výrazně delší pohyb palcem než u XT. Na stejné vzdálenosti na Shimanu přeřadím o dvojnásobek převodů.

Bez UDH ani ránu

Ze strany uchycení Sram Eagle 90 Transmission žádnou revoluci nepřináší. Uchycení do rámu je shodné jako u ostatních elektrických Transmissionů. Žádná patka, pěkně rovnou přímo do UDH (Universal Derailleur Hanger) díry v zadním patce rámu. Pevnost uchycení a spojení přehazovačky s rámem je na hony vzdálena přehazovačkám zavěšeným na subtilních patkách. Zavěšení přehazovačky mi přijde logické a je s podivem, že se tato technologie prosadila až před pár lety.
Mimochodem, "podobně" masivní uchycení používalo kdysi i Shimano, vzpomeňte na řadu Shimano Hone (rok cca 2005). Ta využívala uchycení přímo na zadní pevnou osu, žel bohu na trhu se tento systém dlouho neudržel. Sram to má se svým UDH mnohem lépe podchycené.  

Co náhradní díly? Hafo!

Srovnat robustnost a mohutnost Transmissionu s klasickou "patkovou" přehazovačkou je možné, ale velmi těžko se budou hledat slova, která poměr dokážou vyjádřit. S trochou nadsázky, urvat Transmission snad není nemožné, to spíš ohneš nebo zlomíš rám. Ale pokud by se to i přesto podařilo, tak "devadesátka" se skoro celá dá rozmontovat a SRAM k ní nabízí všechny náhradní díly. Nižší model Eagle 70 má servisovatelných dílů o trochu méně. Když si vzpomenu, kolik jsem lehce zničil Shimano přehazovaček a na opravu by stačil jen jeden (neexistující) náhradní díl...

Montáž, raději s internetem po ruce

Nemůžu nezmínit montáž. V mém případě byl pohon Sram Eagle 90 Transmission prvním, u kterého jsem musel být připojen k internetu. Bez online připojení jsi totiž nahraný. Jak to? Vzhledem k tomu, že každé kolo je jiné, každé má jinou délku řetězové vzpěry, a tím pádem i jinou délku řetězu, potřebuješ znát pro tvůj rám specifickou délku řetězu a ještě nastavení horního kolečka od kazety. U Transmission neplatí osvědčené pravidlo pro správnou délku řetězu (velký pastorek, velký převodník a dva články navíc). Je třeba pro konkrétní kolo použít konkrétní délku řetězu a konkrétní nastavení vzdálenosti od kazety. Možnosti, jak to zjistit, jsou dvě: buď vybereš kolo ze seznamu na stránkách SRAMu nebo v jejich aplikaci, anebo zadáš parametry kola (délku zadní stavby, počet zubů převodníku atd.).
Já jsem informace o svém kole Ghost Riot Enduro z roku 2020 zadávat nemusel, i takto staré kolo jsem v seznamu našel. Pak už to šlo ráz na ráz.
Video je ale za tisíc slov.

Každopádně u Transmissionu je instalace asi jednodušší než u klasiky, například není třeba ladit jakékoliv dorazy. Klasické dorazy - řešené šroubky - zde totiž nejsou. SRAM se s dorazy nepáral a udělal je po svém. Horní doraz vyřešil tak, že přehazovačka narazí do největšího pastorku, dolů ji zase nepustí zavěšení do rámu. Prosté, jednoduché a přímočaré.

Kliky a bashguardy

Pohon Sram Eagle 90 Transmission lze pořídit samostatně nebo v kompletní sadě s klikami z hliníkové slitiny. K dispozici jsou v délkách od 155 do 175 mm, s 55mm řetězovou linkou a s 30, 32 a 34z hliníkovým nebo ocelovým převodníkem. Navíc je lze osadit i ochrannými bashguardy. Jde o festovní kliky dělané především na odolnost a výdrž, čemuž odpovídá i hmotnost. V mém případě s ocelovým převodníkem a chránítky se váha zastavila na hodnotě téměř 830 gramů.

U bashguardů se zastavím. Když SRAM s tímto řešením před lety přišel, bral jsem to jako super inovaci. Až teď jsem měl možnost s nimi jezdit a moje nadšení trochu povadlo. Bashguardy fungují, ale nejsou stoprocentní ochranou převodníku. Jak to? Na vině je jejich víceméně stejná velikost jako převodník opásaný řetězem - jejich vnější hrana skoro lícuje s horní hranou řetězu. Při nárazu na překážku bashguard řetěz a převodník dokonale neochrání. Stačilo by pár milimetrů navíc.

Co je očividné, bashguardy nejsou kompatibilní s vodítkem řetězu. Moje zkušenosti s Narrow wide zuby na převodnících a Flat-Top řetězy se potvrdily, nikdy a na žádném kole mi řetěz nespadl. Platí to i pro ocelový převodník a řetěz použitý na Sram Eagle 90 Transmission.
Na jedné z předchozích testovaček byly bashguardy na klikách s hlíníkovým převodníkem nainstalované a v blátě měly tendenci chytat bláto. Bláto se namačkalo mezi chránič a řetěz a dělalo neplechu. Zde s ocelovým převodníkem jsem žádnou neplechu nezaznamenal ani v mega blátě.  

Jeden zub mínus nevadí

Podařilo se mi, nevím jak, ulomit jeden ze zoubků na spodní napínací kladce. Při 16 zoubcích se to může jevit jako problém, ale nikoliv pro Eagle 90. Na řadicích vlastnostech se to v podstatě neprojevilo a to, že mi chybí zoubek, jsem zjistil vlastně náhodou.

Hlavní výhoda řazení a pohonu Eagle 90 Transmission je možnost změny převodu při maximálním záběru. Zvyk je železná košile - opustit zažité chování, tedy před přeřazením odlehčit tlak na pedál, není snadné. Vnitřně s tím trochu bojuji, v autě taky neřadím pod plným plynem, stejně to mám i na kole. Takže já osobně "na hulváta" v tahu řadím jen výjimečně. Snažím se vždy tlak na klikách trochu odlehčit, ale občas se přistihnu, že tam kvalt hodím i bez odlehčení.
Věřím, že pro spoustu lidí možnost řadit kdykoli bez nutnosti řešit cokoliv dalšího bude velkým tahákem.

Masivní přehazovačka s mega tuhým spojením s rámem dovolí jak řadit pod tahem, tak má vliv na odolnost. Nedávno jsem přehazovačkou dost tvrdě narazil do kamene a kromě kosmetického poškození se vlastně nic nestalo. Pokračoval jsem v ježdění a nezaznamenal žádný rozdíl v řazení. Jsem si docela jistý, že moje stará přehazovačka by potřebovala minimálně rovnání patky. Co se týče odolnosti devadesátce se žádná jiná mechanická přehazovačka rovnat nemůže.

Můj jasný favorit

Býval jsem velký fanda řazení Shimano, řada XT patří mezi mé oblíbené, nicméně musím přiznat, že japonský velikán zaspal dobu. Zaspal dobu už možná před více než šesti lety, tehdy přišel SRAM s bezdrátem a Shimano na něj nijak nereagovalo. Vlastně nereagovalo nejen na "bezdrát", ale na všechny změny a novinky americké konkurence. Zmíněné platí i pro mechanické přehazovačky. Vlastně nevidím důvod, proč si nyní dát na kolo mechanickou přehazovačku Shimano. Minimálně na kolo, které má prioritu v jízdě z kopce dolů. Robustnost, odolnost a možnost řazení v tahu jsou klíčové výhody.

Nezmínil jsem hmotnost, ta jediným parametrem, ve kterém je z mého pohledu Shimano o hodně lepší. Při srovnání 12rychlostní přehazovačky Shimano XT s dlouhým ramínkem s Eagle 90, devadesátka prohrává o více než 100 gramů (281g vs. 395g). Další výtku mám k povrchu, plastová část přehazovačky má relativně hrubý povrch a ten působí jako magnet na nečistoty. Vypulírovat přehazovačku k dokonalosti a hlavně pak čistý vzhled udržet není snadné.    

Sram i Shimano přistupují k přehazovačkám s trochu jinou filozofií. Nicméně, není to tak, že by mechanický Sram Eagle 90 Transmission překonával Shimano XT o parník. Jsou vlastně docela srovnatelné, každá je v nějaké oblasti lepší, v jiné o fous slabší.  Na mém novém kole bylo XT osazeno a nechal jsem jej tam, přestože vnímám výhody Transmission řazení. Měnit úplně nový díl mi v tomto případě smysl nedává, ale jakmile bude XT přehazka zralá na výměnu, o jejím nástupci jsem jednoznačně přesvědčen - bude to Sram Eagle 90 Transmission.

Sada Sram Eagle 90 Transmission se nabízí v několika variantách, pro různé šlapací středy, s různými délkami klik (165, 170 a 175 mm) i rozličnými převodníky (hliník či ocel), s bashguardy nebo bez vždy však s 12rychlostní kazetou s rozsahem 10-52 zubů a řetězem GX Eagle Transmission Flattop. Konkrétně testovaný model Sram Eagle 90 T-Type DUB se aktuálně dá na Koloshop.cz pořídit za zhruba 12 a půl tisíce.