Test: Michelin Wild Enduro Racing Line - s touto gumou na jistotu v jakémkoliv terénu

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Test, vydáno: 22.9.2025

Na začátku roku 2022 jsem na e-bika nahodil tehdejší novinku Michelin e-WILD a vydržela na kole téměř tři sezóny. Na kole, které jezdili dva lidi a které kromě terénu najezdilo i hodně po asfaltových cyklostezkách, protože sloužilo jako rychlý dopravní prostředek do práce. Micheliny tedy prošly dlouhým a tvrdým testem a obstály. Takže když jsem nedávno vybíral nové obutí na bio-bike, nebylo moc co řešit. Michelin Wild Enduro Racing Line v provedení MS (měkčí směs) dopředu a MH (tvrdší) dozadu. Aktuálně mají najeto okolo čtyř set kilometrů a tady je pár mých postřehů.

Nasazení na ráfky šlo i bez montpák. Přiznám se, že bez vnitřních ochranných vložek,se kterými nejezdím, bo se moje karbonové ráfky zdají nesmrtelné. Na nahození do patek jsem využil pumpu s air-tankem. Běžným, pomalejším kompresorem to nešlo. Tlak volím vpředu na 1,4 baru a 1,6 vzadu. První testovací jízda proběhal v rámci jarního Blindura na Víru, takže mi chyběly počáteční opatrné krůčky, ale rovnou do terénu. Tam jsem se musel nějak dostat a to nešlo jinak, než dlouhým výšlapem po silnici. Hodnocení valivého odporu a chuti jet berte jako velmi subjektivní. Záleží na tolika faktorech, že by bylo zdlouhavé je zde vypisovat. Každopádně i přesto, že tito divočáci jsou určení do terénu, na áčku (asfaltu) na nich nenecháš duši. Myslím tu svoji, protože tu v pláštích tam nejspíš nikdo z nás nevozíme.

Ani 1300 gramů na jednom plášti není úplně smrtelných. Sice můj lehký trailbike oproti katalogovým informacím ztěžkl, ale né zas tak moc a taky je to holt daň za odolnou gumu. Kevlarová patka a tubeless ready jsou povinností. Ochrana pláště mezi patkami Bead to Bead a navíc zesílená vrstva pod běhounem Tread Shield jsou u těchto závodních gum standardem. A co se týče hlučnosti, tak úplně v pohodě. Šířka 2,4 palců resp. 2,5" vzadu nedělá z kola traktor, ale spíš si jen tak vrní. 

Jak jsem psal v reportu, tak první eRZta byl takový přírodní bikepark, zakončená ryzí hrabankou. Následovaly již drsnější traily s množstvím suchých i mokrých rockgardenů, kořenů, rychlejších i techničtějších úseků. Asi největší proběhl na Sokolím trailu, který byl rychlý a plný ostrých kamenů a skalek, kdy nás menší dropy nasměrovaly do dalších kamenů. Dva dny v těchto podmínkách bez ztráty kytičky a pochybností, že by tyto Micheliny byly špatnou volbou. Kam jsem je nasměroval, tam jely. 

  

Další společné kilometry byly na horkých, jarem vysušených trailech kousek za komínem, které znám jak své boty. Ani na sypkých, místy až písečných tratích neopustily svoji jistotu. Vzorek byl tak akorát hustý, dobře se odvaloval na všech druzích povrchu. Byť hrany pláště nebyly nejostřejší, tak ani v odklonu neměly problém se zakousnout a hezky podržet. Vlastně to byla radost taková místa vyhledávat a vychutnat si tu jistotu, se kterou mě Wildy provedly. Měkčí směs hezky držela na kořenech, ať již suchých nebo mokrých. 

Vpředu byznys, vzadu párty v tomto případě úplně neplatí, protože byť byla směs zadní pneu tvrdší, tak jsem rozdíl nevnímal ani co do citlivosti ani co do jistoty jízdy či kvality odvedené práce. Zadek přesně kopíroval udaný směr a neměl potřebu sklouzávat nebo podkluzovat. Brzdné vlastnosti byly velmi dobré, což jako jezdec, který má situaci rád pod kontrolou, umím ocenit. 

V červenci jsem vzal tyto Micheliny do Julských Alp, kde jsme se nechali pár dní vozit na místní kopce. Vzhledem k proměnlivému počasí jsem měl to "štěstí" vyzkoušet různé druhy povrchů. Od jemných jílovitých, přes lehce navlhlé hliněné střídající menší či větší kamenné vápencové pasáže. A taky nechyběly štěrkem vysypané rychlé pěšiny. Samozřejmě nastaly situace, kdy se trail změnil v uklouzaný tobogán a plášť v silniční slick. Co bylo ale skvělé, že i v takových situacích neztrácel plášť svoje vlastnosti a dokázal mne udržet ve směru, který jsem chtěl. Dojet s takto zaplácnutým vzorkem na vápencové rockgardeny mi zpočátku nepřidávalo na psychické pohodě. Ale po pár takových místech jsem zjistil, že obavy nebyly na místě. I na oslizlých šutrech a skalkách to Wild Enduro zvládly s velkou grácií. Stačilo jen pustit brzdy a užívat si. Nejspíš za to může použitá směs technologií MAGI-X, která se běžně používá v MotoGP. 

   

Několik dní ježdění, několik desítek kilometrů v těžkém terénu po ostrých a klouzavých kamenech mne přesvědčilo, že tyto gumy jsou stále velmi dobrou volbou do téměř všech podmínek. 

Ještě bych málem zapomněl na červnové Blinduro, kde jsem taky okusil velmi různorodou škálu trailů s pořádnou dávkou nastoupaných metrů. Takže aktuálně mají Michelin Wild Enduro odjeto okolo 400 kilometrů, na vzorku to moc poznat není, takže to vypadá, že ještě se mnou spoustu kilometrů zůstanou.

PS: Pozornému čtenáři jistě neunikne, že na přiložené fotce ojetého Michelin E-wild je přední plášť nasazený obráceně a navíc na zadním kole. To bylo schválně. Původní zadní plášť již měl svoje odžito a tento ještě pár desítek kilometrů takto odjezdil. Je to taková finta pro spořílky, kterým je líto ještě "funkční" plášť vyhodit, i když toto nastavení můžete vidět i u některých enduro jezdců s novými plášti.