Rozhovor: Ondra Hoigr - staví traily, ne dálnice v lese

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 29.4.2020

K dnešnímu rozhovoru jsme si přizvali bikera, snowboardistu, surfera, trail buildera, instruktora a lektora. Ano, to vše skvěle zvládá Ondra Hoigr. Člověk, který mimo jiné nakopal kus Superflow na Rychlebských stezkách. Povídali jsme si nejen o stavění…

d:key: Jsi biker, snowboardista, surfer, trail builder, instruktor a lektor, v které pozici se cítíš nejlépe?
OH: Baví mě ty věci střídat, ale kdybych si mohl vybrat jen jednu věc na světě, tak asi prkno v prašanu, to si myslím, že mám i nejvíc zmáklý. Jen ty podmínky jsou náročnější na hledání, podobně jako s vlnou a větrem. Kolo je podle mě zase nejlepší sport, co můžu dělat u nás, skoro celý rok.

d:key: Říká se, že nic nedokáže překonat zatáčku na snowboardu v prašanu, souhlasíš s tímto tvrzením?
OH: Je to nejvíc, je to pro mě podobné, jako když uděláš zatáčku na vlně, jen je to v mém případě v prašanu delší a svobodnější jízda. Je tam obrovská radost a euforie, takový to úááá a musíš znovu. Prostě droga. Kolo je taky super, ale tam cítím, že to mám víc o adrenalinu než o euforii. I když…, když to zrychlí na skoku nebo proletíš zatáčku v hrabance, tak to je taky nejvíc pocit :-).

d:key: Jak jsi se vlastně ke stavění dostal?
OH: Tak stavím vlastně asi už od mala, kdy jak si asi pamatuješ byla bikroska v každé vesnici a tátové to tam chodili ladit, aby mladí měli kde lítat na Velamosce. Pak začaly první horský kola, tak jsme si stavěli tratě v lese. Potom dh, paralel slalom na louce, dual, 4×. Pak první ofiko bikeparky, u nás byl první tady v Koutech, kde jsme např. hrabali narychlo v hrabance dh na český pohár :-), pak Rychleby a tak dál.

d:key: Kdysi jsi mi říkal, že tě nebaví stavět dálnice v lese, platí to stále?
OH: Určitě a doufám, že jsem zatím žádnou nepostavil, nemá to pak podle mě vůbec žádnou přidanou hodnotu té tratě.

d:key: Zaklínadlo poslední doby jsou flowtraily. Není jich už dost, nechtělo by to už něco pořádného?
OH: Já to mám tak, že to ani moc nerozlišuju, jak se to jmenuje, ale jestli mě to baví jezdit nebo ne. A je mi pak jedno, jestli je to hladký skákavý nebo ilegál v hrabance či dhčko. Prostě to musí být pro mě jezdivý a nejradši asi mám, když se ten terén navíc střídá.
Co se týká ofiko staveb u nás, tak si myslím, že je to přirozený vývoj, že na začátku, když to byla nová věc, tak aby to vůbec legislativně prošlo na všech institucích, tak se musel napasovat projekt, tak aby s tím neměl nikdo problém a převzala se metodika se zemí, kde to už nějakou dobu fungovalo. Takže zjednodušeně řečeno, se všude propagovalo, že to bude jen vlnící se udržitelná pěšinka v lese.
Nyní to mám já tak, že se to stavění ale snažím posunovat dál a daří se mi překvapivě i komunikovat s ostatními institucemi (lesy, životní prostředí a pod.). Už se to stavění podle mě začíná víc brát jako něco co má smysl. Za mě je prozatím největší slabinou to, že se málo hledá vhodný terén, což podle mě je zásadní věc a až podle daného místa si říct co a pro koho by tam šlo vybudovat.
Pro mě jsou třeba top tratě co známe s videí s Brandonem Semenukem, které jsou samozřejmě z jezdeckého hlediska pro většinou z nás „unReal“, ale mě berou hlavně tím jak jsou neuvěřitelně zakomponované do prostředí v kterém jsou postavené.

d:key: V současné době minimálně zde u nás v České republice to vypadá tak, že základním nástrojem pro trail buildera je bagr. Máš „řidičák“ na bagr?
OH: Strojničák na bagr jsem si udělal, protože stavění je super tvůrčí činnost a nejde někomu říkat, jak to má dělat. Všechno se teprve při stavbě začne ukazovat a záleží jen na tobě, jak si s tím poradíš a jak využiješ dané místo. Bagr je super pomocník, ale postavíš s ním převážně jen hladkou trať. Mám nejradši, když se to kombinuje s ruční prací.

d:key: Trail je vlastně taková silnice a pokud se staví silnice je potřeba projekt. Platí to samé i pro traily. Každý kdo si kopal vlastní ilegální trail většinou hodně improvizoval a reagoval na terén a podklad, to s projektem většinou moc nelze, že?
OH: Projekt je důležitá věc, která by měla připravit stavbu tak, aby na ní pak vznikali co nejméně problémy při realizaci. Projekt proto ale musí dělat člověk, který bude stavbu i realizovat, nebo minimálně spolupracovat s tímto člověkem. S nadsázkou je potřeba prostě „Architekt“ stavby.
Za mě u stavby je nejdůležitější to, jak je zakomponovaná do daného terénu, jestli je terén dostatečně členitý a máš k dispozici příčný sklon kopce, do kterého se můžeš zakusovat a něco tvořit. Když máš k dispozici mladý les na rovině, tak tam prostě nic jinýho nevymyslíš, než že vykácíš pruh lesa, vykopeš kanál a zasypeš ho, nebo tam navezeš umělý hromady. A to je za mě prostě špatně a nepomůže ti pak ani sebelepší stavitel.

d:key: Dodáváš traily takzvaně na klíč od projektu až po finální stavbu a nebo přijmeš i práci kopáče na cizím projektu?
OH: Nejradši mám samozřejmě, když to dělám celé od projektu až po realizaci, ale ne vždy se mi to takto sejde a vemu pak občas i něco rozdělaného, hlavně když je to práce na delší dobu. Přece jen se teď živím hlavně tímto a doma mám dva kluky, tak je potřeba se trochu ohánět :-). Ale na druhou stranu, jsem již pár zakázek i odmítl, nebo to přímo rozmluvil investorovi, za což se jim omlouvám, ale nechtěl jsem prostě pracovat půl roku na něčem, co mi od začátku nedávalo moc smysl.

d:key: Jak vlastně probíhá stavění trailu, myslím tím oficiálního trailu? Nemyslím tím shánění razítek, ale samotné kopání v lese. **
**OH: Většinou máš projektem daný koridor v lese, kde se můžeš pohybovat, vytrasuješ si přesnější linku trasy a pak začneš kopat podle technologického postupu daného projektem a snažíš se to tam vymyslet tak, aby to bylo co nejvíc doleva, doprava, nahoru a dolů :-). U toho technologického postupu, mě mrzí, že se občas trochu nesmyslně kopíruje a přebírá z dřívějších projektů. Chápu že je to určitě snazší a levnější udělat projekt tak, jak už jinde prošel, ale pak se to negativně vrátí při realizaci a hlavně užívání. Např. u hladkých trailů, když je v daném místě vhodná zemina, tak je úplně zbytečné tam dávat dovážený povrch. Samozřejmě, když chceš postavit flow trail pro děti v horském středisku, kde je to samý šutr, tak si potřebuješ pomoct dovezeným povrchem, ale to je právě to jak jsem psal výše, že je důležitý na začátku zvážit pro co je dané místo vhodné.

d:key: Pochlub se co si postavil, na čem teď děláš a na to se máme těšit.
OH: S dřívějších tratí, jsem se podílel např. na části Superflow na RS a s poslední doby jsem např. realizoval bikepark v Říčkách v Orlických horách, kde byli projektem velice omezení, ale něco jsme tam postavili. Teď dělám v bikeparku Peklák, kde stavím takovou dětskou flow tratičku, nějaké skoky a malé skill centrum. Na Peklák jsem třeba upřímně šel nejdřív proto, že tam byla práce skoro na rok a i když místní záměr se mi moc nezdál, tak s realizací mě některé věci příjemně překvapily, že nebudou až tak marné. Některé samozřejmě ale zas až tak ne :-). Je tam ale skvělá parta okolo bikeparku, takže jsem moc rád že jsem do toho šel. Jak to tam dokopu, tak pojedu pomoc klukům na Dolní Moravu. Mám to teď tak, že je pro mě hlavní prioritou, abych to měl co nejblíž domů.

d:key: Která tvoje stavba ti dělá největší radost s čím si opravdu spokojený a pyšný.
OH: Asi mám teď radost, když se jedu projet tady v Šumperku do lesa na svoje ilegální tratičky a jedu kolem šumperských „cyklostezek Tulinka“, které jsem projektoval i stavěl a vidím tam řádit vysmátý děcka, tak si říkám, že to mělo smysl. Taky se tam samozřejmě museli dělat nějaké kompromisy, třeba že se ke konci stavby začalo šetřit a nemohl jsem černou dětskou trať vytvarovat úplně jak jsem zamýšlel, ale i tak se mi původní představa dětských tratí, celkem sešla s realizací.
Jinak mám teď delší dobu v hlavě myšlenku, postavit přírodnější oficiální tratě, kde už mám celkem jasnou představu, jak to postavit. Tak snad dojde brzy na realizaci, ať to svoje stavění zase posunu o kousek dál.

d:key: Jsi spojený s Rychlebskými stezkami, tam si stavěl i učil. Jak se díváš na podporu jezdců této lokality, vybrat téměř milion a čtvrt za krátký časový úsek, to je pecka, že?
OH: Jo, je to mazec, jak tam funguje ta komunita lidí, které baví stejný věci. Já tam ale už mám jen cca jednou za měsíc bikové kempy a jinak se tam moc nedostanu. Obecně ta komunita lidí je podle mě strašně důležitá, aby se ty věci posouvali dál. Já osobně nejsem až tak společenský člověk a koukám na ty lidi občas, jak kdyby to byla skoro nějaká sekta :-), myšleno v dobrém slova smyslu. Ale na Rychlebách je pro mě právě super, že je to místo specifické těmi žulovými balvany a myslím že se Pavlovi s partou daří skvěle využívat toho co tam mají a pak to i vypadá všechno přirozeně a hezky a ještě to tam mají navždy :-). Pak samozřejmě ne všem sedí tohle ježdění po kamenech, kde to třeba není vždycky až tak jezdivý, ale tak to prostě je.

d:key: Ve sportu neplatí pravidlo, že skvělý závodník je i skvělý trenér. Je to stejné i v trailbuildingu, že skvělý jezdec nemusí být i skvělý kopáč trailů?
OH: Určitě. Je teda podle mě dobrý, aby člověk co staví, to stavěl jakoby pro sebe a většinou když trať jde projet rychle bez brždění, tak funguje i pro pomalejší jezdce. Myslím teda teď hladkou trať. Takže i dětská flow trať může mít větší klopenky a různé boule, které pak i ty původně začátečníci, začnou využívat jinak a začnou se posouvat v ježdění. Trochu škoda, že se zatím nedaří moc stavět ty přírodnější tratě, kde by to lidi taky právě posouvalo jezdecky dál. Ale je skvělý, že se daří pořádat různé enduro závody, kde se můžeme vozit oficiálně v hrabance a tam je podle mě zase důležitý, aby to stavěli nejlépe zkušení závodníci, což tak je.

d:key: Kopání trailu je poměrně časově náročná činnost, jsi i táta od rodiny, jak to rodina snáší. Partnerka musí být hodně tolerantní, že?
OH: Tak mám to většinou jako práci, pokud si nejdu o víkendu vyhrabat něco svýho za barákem :-)
Ženu mám skvělou, občas vemu i kočárek do lesa, ať mám doma nějaký body.

d:key: Před pár lety si utrpěl poměrně závažný úraz, zlomeninu páteře, jak je tohle zranění zabrzdilo?
OH: Jo bylo to v Koutech na tréninku msdh cupu, když jsem dopadl na volný šutr a poslal to hlavou do protistěny. No naštěstí jsem si krční obratle jen naštípl a nepraskly až k míše, takže jsem měl takový to štěstí v neštěstí, jinak podle doktorů, jak by to prdlo víc, tak jsem měl pár sekund a konec.
Celou dobu jsem cítil ruce i nohy, tak jsem byl relativně klidný a užíval si let vrtulníkem. Když pak přišla žena s rodinkou do nemocnice a já viděl jejich výraz, tak jsem si uvědomil, že musím zvolnit, že stejně jezdím jen pro zábavu a ne pro výsledky a prodal jsem sjezďáka, koupil enduro, zvedl životní pojištění a jezdím dál, jen ještě trochu pomaleji než před tím, ale baví mě to furt.

Díky, Ondro za skvělý rozhovor. Ať ti stavění jde od ruky, kluci rostou, kola se točí a manželka nezlobí. A protože jsme rozhovor zakončili trochu z té stinné stránky bajkování, tak přeji především pevné zdraví a ať se ti úrazy vyhýbají.